„Na jižním svahu Kuklíku stával kamenný kříž, který vymezoval hranici sedleckých klášterních polí. Právě u něj žila bohatá, ale chamtivá kutnohorská vdova, která se rozhodla, že si kousek klášterní půdy přivlastní. V noci proto potají vykopala kříž a chystala se jej přenést dál, aby hranici posunula.
Jakmile však kámen zvedla na záda, ozval se z temnoty hromový hlas, který ji za její čin proklel. Od té chvíle byla nucena bloudit nocí s těžkým křížem na zádech a zoufale volat: „Kam ho dám?“ Lidé se pak cestě pod Kuklíkem raději vyhýbali, protože z polí často slyšeli její nářek.
Až jedné noci se s jejím voláním setkali dva cisterciáčtí mniši, kteří šli pátrat po ztrácející se úrodě. Jeden z nich nakonec vykonal znamení kříže a zvolal: „Dej ho tam, odkud jsi ho vzala!“ Ozvala se rána a na původním místě se znovu objevil kříž. Duše lakomé ženy tím byla vysvobozena. Lidé začali kamennému kříži říkat Kamenná bába.“